Charakteristika skla
Sklo je homogenní, anorganický a tuhý materiál. Čisté sklo je bezbarvá transparentní (průhledná) hmota, která je odolná vůči opotřebení, klimatickým a chemickým vlivům. Vyznačuje se vysokou pevností v tlaku a relativně nízkou měrnou tepelnou a elektrickou vodivostí. Je však velmi křehké. Chemicky je inertní, biologicky je neaktivní.
Sklo různých vlastností
Tyto vlastnosti jej předurčují k velmi širokému použití. Vlastnosti skla mohou být modifikovány při výrobě přidáním určitých sloučenin. Podle druhu a vzájemného poměru látek, které tvoří tavenou hmotu, vzniká sklo různých kvalit. Např. sklo sodné je měkké a tvárné, tuhne poměrně pomalu a proto jej lze dlouho složitě tvarovat. Draselné sklo je naopak tvrdé.
Výroba skla
Sklo se vyrábí z viskózní hmoty tvořené vhodnými surovinami tavením ve sklářské peci. Po sérii různých chemických pochodů a změn vzniká sklo řízeným ochlazením tekuté křemičité směsi. Tato změna teploty je dostatečně rychlá, aby se zabránilo krystalizaci skla. Historie výroby je velmi dlouhá – první skleněné produkty se objevily už ve starověku. Jednalo se o různé sklovité glazury na povrchu nádob a drobné skleněné šperky. České země jsou výrobou skla proslulé – známý je především český křišťál.
Složení skla
Nejdůležitější součástí skla je oxid křemičitý (70 až 75 %), který je obsažen v křemičitém písku, ze kterého se vyrábí. Nejvhodnější jsou jemné sklářské písky s velikostí zrn do 0,5 milimetru s minimální příměsí železa. Nejvýznamnější ložiska sklářských písků se v České republice nacházejí v české křídové pánvi. Pro výrobu skla máme ty nejlepší podmínky, proto české skleněné výrobky patří k nejlepším na světě.
Při výrobě se do skloviny přidávají alkalické látky, jako je draselný nebo sodný oxid (soda) a potaš (uhličitan draselný), které snižují teplotu tání. Protože tyto látky snižují odolnost skla vůči vodě, přidává se také oxid vápenatý (vápenec), který působí opačně. Do skla se přidává mnoho dalších látek. Např. olovo, které ho změkčuje, čímž usnadňuje jeho broušení a rytí.
Barevné sklo
Skelná hmota se může zakalovat nebo zabarvovat přidáním různých sloučenin. Oxidy kovů barví sklo nejrůznějším způsobem – železnaté změní jeho barvu na modrozelenou nebo žlutozelenou, nikl a mangan barví fialově, kobalt modře, stříbro a síra žlutě, chrom a uran zeleně a zlato mu dá rudě červenou barvu.